Území Zlatého koně bylo ve středověku souvisle lesnaté. Odlesnění a intenzivní pastva koz, ovcí i hovězího dobytka měly za následek ústup původních rostlinných společenstev a šíření teplomilných a suchomilných druhů rostlin.
      Převážná většina přirozených porostů patří ke společenstvu s převládající kostřavou walliskou. Travinná společenstva se zde vyskytují na vysychavých mělkých kamenitých půdách typu rendziny.


      Vedle kostřavy walliské Fescuta valesiaca se zde hojně vyskytuje ostřice nízká Carex humilis, smělek štíhlý Koeleria gracilis, rozrazil rozprostřený Veronica postrata, kopretina chocholičnatá Chrysanthemum corymbosum, devaterník penízkovitý Helianthemum nummularium, ožnatka kalamandra Teucrium chamaedrys, mařinka psí Asperula cynanchica, mochna písečná Potentilla arenaria, mateřídouška (Thymus sp.) a řada dalších teplomilných druhů.


      Z rostlin chráněných se na území Zlatého koně vyskytuje koniklec luční načernalý Pulsatilla pratensis ssp. nigricans, chrpa Triumfettiho Centaurea triumfetti, běložárka větevnatá Anthericum ramosum, kyval Ivanův Stipa joannis, jalovec obecný Juniperus communis, sasanka lesní Anemone silvestris. V habrové pařezině na severním úbočí pak ještě okrotice bílá Cephalanthera damasonium, vstavač nachový Orchis purpurea a prvosenka jarní Primula veris.

---