GeoWeb

geologický informační server
Skok na navigaci
GeoWeb > Geologické články > Geologie > Zemská kůra

Zemská kůra

V tomto článku si povíme o zemské kůře, jejím vzniku, vývoji a zániku

 Zemská kůra tvoří nejsvrchnější obal zemského tělesa. Ve srovnání s jádrem a zemským pláštěm je její mocnost minimální. Zemskou kůru můžeme rozdělit na kontinentální a oceánskou.
 Kontinentální kůra je složena v převážné míře z kyselých a intermediální typů hornin (typy hornin mezi kyselými a bazickými). Její běžná mocnost je kolem 30 km., ale v oblastech mladých pohoří může dosahovat mocnosti až 80 km. Její mocnost může být také o něco menší a to v mobilních oblastech.
 Oceánská kůra je složena z bazických hornin (bazalt, gabro). Je tedy výrazně těžší nežli kůra kontinentální. Její mocnost se pohybuje kolem 10 km.
 Zemská kůra je rozdělená na litosférické desky, které se vůči sobě různě posunují. S pohybem litosférických desek se pohybují i kontinenty. Jako první vyslovil myšlenku pohybu kontinentů (kontinentální drift) Alfred Lother Wegener v roce 1912. Tato teorie nebyla brána vážně až šedesátých let. Tehdy se objevila teorie deskové tektoniky, která již uvažovala existenci samostatných litosférických desek.
 Jádra kontinentů tvoří takzvané štíty, které vznikli již v prekambriu a které tvoří základ kontinentální kůry. Nová zemská kůra vzniká v oblastech tzv. riftů. Ty se mohou vyskytovat na dně oceánů v podobě středo-oceánských hřbetů, ale také na kontinentech. Např. v podobě prolomů a proláklin (africká jezera, např. Tanganika). V oblasti těchto struktur je zemská kůra silně zúžená a magma zde vystupuje na povrch. Jak se k povrchu dostává další magma dochází k bočnímu odsouvání. Dochází tedy k výstupu magmatu a jeho postupnému tuhnutí tedy ke vzniku nové oceánské kůry (i v případě že jde o rift na kontinentu – tímto způsobem může vzniknout nový oceán rozdělením kontinetu). Takováto rozhraní litosférických desek lze označit jako divergentní. Tato nově vzniklá oceánská kůra je postupně odsouvána od riftové struktury.
 Už tedy víme, kde zemská kůra vzniká. Aby byla zachována rovnováha, musí kůra někde zanikat. Zemská kůra zaniká v tzv. konvergentních rozhraních, kde se dvě litosférické desky posunují proti sobě. V této situaci může nastat několik případů. Pokud se proti sobě posunují dva kontinenty dojde k jejich vzájemné kolizi a vzniku tzv. kolizního orogenu. (kolizní pásemné pohoří – např. Himaláj). Pokud se proti sobě posunuje kontinentální a oceánská kůra může dojít k subdukci (podsouvání) oceánské kůry pod kontinentální a nebo velmi vzácně k obdukci (nasunutí) oceánské kůry na pevninskou (jen v případě mladé oceánké kůry, která je teplejší). Pokud se proti sobě posunují dvě oceánské desky pak se jedna subdukuje pod druhou. V oblastech subdukce dochází ke vzniku hluboko-oceánských příkopů a vzniku pásemných pohoří či ostrovních oblouků podél těchto zón.
 Nová zemská oceánská kůra vzniká tedy na konvergentních rozhraních v riftových strukturách a postupně se posunuje na obě strany od místa vzniku. Na ní se pak na dně ocánu ukládají hlubokomořské sedimenty a nakonec tato kůra dorazí do oblasti subdukce, kde se podsouvá pod jinou desku a postupně se roztaví v zemském plášti. Nejstarší oceánská kůra, která je dnes na dně oceánů je jurského stáří – starší kůra je již subdukována.
Autor: Pavel Bokr, Petr Mráz
Datum: 2003-12-11 13:08:20
Prohlížení geologických map on-line
Geologické mapy ČR on-line

Provoz stránek sponzorují:










Top Geo Group
G-Consult
GeoWeb © 1999 - 2024 Pavel Bokr, kontakt info zavináč gweb tečka cz Navštivte: Lechat Interactive Webdesign