Zdické železorudné ložisko

     Zdické ložisko je jedno z nejvýznamnějších a nejdéle těžených železorudných ložisek v Barrandienu, leží v jeho sz. křídle mezi Zahořany a Knížkovicemi, na bázi vinického (dříve černínského) souvrství. Je součástí významného železorudného obzoru zdicko-nučického (někdy označováného jako nučický či chrustenicko-nučický), t. j. spadá do stejné stratigrafické úrovně jako ložisko chrustenicko-nučické (nučická rudní čočka) jz. od Prahy a chlustinké ložisko (chlustinská čočka) jz. od Zdic. Chlustinská rudní čočka na jz. více méně přímo navazuje na zdickou rudní čočku, jinak je tomu u rudní čočky nučické, která je od zdické oddělena téměř třinácti kilometrovým (v úseku mezi Zahořany a Chrustenicemi) tzv. rudním reprezentantem.
     Zdické rudní ložisko bylo těženo na několika místech (Zahořany, Trubín, Černín, Hrouda u Zdic a Knížkovice). Avšak významné byly doly pouze Na Hroudě a v okolí Černína (Bařechov, Pravá hora). Třebaže důl Hrouda u Zdic byl otevřen již v roce 1351, hlavní etapa dolování se počíná někdy od 2. pol. 18. stol., ukončení těžby se datuje k 1. 8. 1962 (více v příspěvku od ing. Josefa Patery (1996)).
     Výzkumem zdického ložiska se v minulosti zabývalo mnoho autorů zejména: M. V. Lipold (1863), K. Feistmantel (1876), J. Krejčí a K. Feistmantel (1890), J. Hrabák (1909) a V. Uhlig (1910) kladou rudu zdickou do pásma D₃₊₄ na základě její podobnosti s nučickou, dále to byli L. a F. Slavíkovi (1918) kdo vyslovil "kategoricky" (třebaže především na mineralogické podobnosti obou ložisek) názor, že zdické ložisko leží v tomto pásmu. Práce je zaměřena předevsím na mineralogickou charakteristiku těchto svrchnoordovických ložisek, podávají zde i jejich popodrobný popis. Dále se ložiskem zabývali V. Šusta (1919), Bouček (1927, 1928, 1932) v posledně uvedené práci bylo provedeno přesné biostratigrafické přiřazení nejen zdického ložiska nýbrž celého obzoru nučicko-zdického do vrstev loděnických de₂ (dnes vinické souvrství) na základě nálezu trilobita rodu Dalmanitina proeva (Emmr.) nebo J. Šuf (1942). Podrobněji se zdickým ložiskem, kromě manželů Slavíkových, zabývali J. Svoboda a F. Prantl (1955), P. Röhlich (1955) a J. Vtělenský (1959)
     Zdické rudní ložisko, jako součást zdicko-nučického obzoru, tvoří významné stratigrafické rozhraní (jak litologické tak biostratigrafické), jelikož leží na rozhraní více méně písčitého letenského a značně jílovitého vinického souvrství. (jen v širším okolí Hroudy nastupuje vinické souvrství místy ve fácii letenských vrstev - zejména v podloží obzoru knížkovického (porovnej J. Svoboda a F. Prantl (1955) a P. Röhlich (1955) - viz mapka a profil, nebo Z. Kukal (1961), který nazývá pískovce ve spodní části souvrství v okolí Zdic a Černína jako "Hroudské pískovce").
     Letenské souvrství se, podle J. Svobody a F. Prantla (1955) v rudním revíru zdickém podobně jako i jinde v sz. části Barrandienu, vyznačuje bohatým střídáním poloh a lavic jemnozrnných, více méně jílovitých nebo křemitých pískovců, případně až křemenců, s polohami a vložkami černošedých, slídnatých , jílovitých nebo jílovito-písčitých břidlic. Úložné poměry jeví zde časté redespozice materiálu již usazeného. Vrstevní plochy pískovcových nebo křemencových lavic nesou zhusta na hranici s břidlicemi černé a charakteristické nerovnosti flyšového rázu, organogenní i anorganogenní hieroglyfy, fukoidy, stopy po lezení nebo hrabání organismů, řidčeji i oscilační čeřiny a pod. Obytné jamky velmi upomínající na jamky cerianthidních Hexacorallií (Bergaueria) popsal odtud F. Prantl (1946). Faunistický obsah letenského souvrství je v obvodu rudního revíru zdickém poměrně velmi chudý. Podle sběrů B. Boučka (1927) a J. Svobody a F. Prantla (1955) je z nich známo, a to z Barrandova klasického naleziště "Trubín", u opuštěné trubínské štoly v rokli s. od Trubína toto společenstvo:

     Z přímého podloží rudního ložiska zdického jsou zkameněliny v těchto místech poměrně velmi vzácné. Byly zde nalezeny druhy Cryptolithus ornatus (Sternberg), Dalmanitina socialis (Barr.), Ctenodonta bohemica (Barr.), Bicuspina cava (Barr.), Aegiria aquila (Barr.) a blíže neurčitelné zbytky jablovců (isolované destičky).
     Vinické souvrství jeví v nadloží zdického ložiska jisté odchylky od vývoje v okolí Berouna, Vráže a Nučic. Mezi zdicko-nučickým a knížkovickým obzorem (ve vertikálním směru) je zde podle P. Röhlicha (1955) toto souvrství vyvinuto ve třech faciích a to převážně písčité, přechodné (t. j. smíšené - přechod mezi čistě jílovitým a písčitým vývojem/neboli jílovito-písčité) a teprve až na jv. ve vývoji čistě jílovitém. Přechod probíhá ve směru sz.-jv. z písčité do jílovité facie směrem do středu původní pánve (toto území bylo v této době jednou ze zdrojových) oblastí přínosu klastického materiálu. V přímém nadloží ložiska je toto souvrství tvořeno charakteristickými černošedými, jemnými, jílovitými, více méně slídnatými břidlicemi s velmi jemnou a dosti pravidelnou laminární texturou (tuto basální polohu, která je ve vývoji typicky vyvinutém právě v okolí Zdic a Berouna, označují Svoboda J. a Prantl F. (1955) jako facie vinická-toto označení bylo v době kdy bylo toto souvrství nazýváno jako černínské, dnes ztratilo již toto označení na významu. Vedle hojných zkamenělin jsou v těchto břidlicích dosti časté horizontální, více méně ploše stlačené chodbičky chondritového nebo i svislé U-chodbičky arenicolitového typu. Blíže o stratigrafických poměrech zdického ložiska J. Svoboda a F. Prantl (1955) a P. Röhlich (1955)
     Fauna vinického souvrství je podle J. Svobody a F. Prantla (1955) ve zdickém rudním revíru poměrně značně bohatá (zvláště v jeho pelitických partiích) a obsahuje téměř všechny charakteristické formy, které vyznačují Barrandovo pásmo Dd₃, jak je známe z jeho klasických nalezišť v širším okolí Zdic a Berouna (Vinice, Trubín, Černín, Pták a j.), byly zde nalezeny tyto druhy:

     Na základě fauny posledně zmiňovaní autoři rozlišují v okolí Zdic dva faunistické obzory, které dále k sv. do oblasti Berouna, Vráže a Nučic neměli možnost sledovat a nevylučují, že mají pouze lokální význam.
     Zdická rudní čočka vznikla, stejně jako rudní čočka chrustenicko-nučická podél jižního svahu elevační zóny mezi Knížkovicemi a Chrustenicemi, vznik těchto ložisek nebyl tedy přímo závislý na pobřeží jako "většina" ložisek ve spodním ordoviku náležejících například do obzoru osecko-kváňského (ložiska: Ejpovice, "Březina", Velíz, Krušná hora aj.) nebo Kyšický (Kyšice a Mníšek pod Brdy) - oba tyto obzory vznikly v šáreckém souvrství. A jelikož ložiska zdicko-nučického obzoru vznikala ve větších hloubkách jsou rudy chudší kyslíkem nežli rudy spodnoordovických souvrství a obsahují nižší podíl klastického křemene.
     Rudní čočka zdická není podle Svobody a Prantla (1955) tak pravidelná jako rudní čočka nučická, nýbrž jeví lokální nepravidelnosti a to nejen ve směru jz.-sv., ale i ve směru po úklonu, kde dvakrát naduřuje (mezi dvěma mocnostními maximy se výrazně ztenčuje). Maximální mocnosti (10m) podle těchto autorů dosahuje zdické rudní ložisko v nejbližším okolí bývalého odklizu u staré zdické šachty, t. j. ve svých zvrásněných částech při povrchu (viz obr. (I. revír)) .
     Délka zdického ložiska je podle Svobody a Prantla (1955) 5,4 km (od Zahořan ke Knížkovicům). Šířka ložiska je odhadována na 700-800 m. Maximální mocnost ložiska podle těchto autorů a mnoha dalších dosahuje 10 m (což je poloviční mocnost ložiska chrustenicko-nučického), avšak podle J. Patery (1996) byla v roce 1956 zjištěna mocnost ložiska až 18 m s obsahem Fe 36-39%, jinak je většinou uváděna kvalita rudy na 28-33% Fe, 0,25-0,65% Mn, 11,5-19% SiO₂, 4,6-8,9% Al₂O₃, 0,49-1,40% P.
     Faunistický obsah zdického rudního ložiska je znám teprve od r. 1932 (B. Bouček), do té doby uvádějí F. Slavík (1918) a L. a F. Slavíkovi (1918) pouze řídké mikroskopické výskyty úlomků brachiopodových skořápek (pravděpodobně náležející Lingulidám), dále "popisují" ve výbruse starší ukázky průřez který Dr. Jaroslav Perner s rezervou pokládá za počáteční komůrku orthocera (uzavřeného v oolitu) (viz ...). Zvláště cenný byl nález trilobita Dalmanitina proeva (Emmrich), podle něhož bylo možné přesné biostratigrafické postavení ložiska a celého obzoru. Díky tomuto nálezu B. Bouček přiřadit definitivne toto ložisko (a celý obzor) k Loděnickým (nyní vinickým) vrstvám. Zkameněliny zde, podobně jako v ložisku Nučickém nebo Chrustenickém, kde stejně jako zde se objevují hlavně jen ve vyšších partiích ložiska. V hlubších polohách se vykytují porůznu poměrně hojně horizontální průlezné chodbičky chondritového typu. J. Svoboda a F. Prantl (1955) odtud uvádějí toto společenstvo:

     Mimo to se v rudním ložisku vyskytují "chondritické vložky" a průlezné chodbičky fukoidového, chondritového a arenicolitového typu viz. J. Svoboda a F. Prantl (1955)
     Rudy ložiska "Na Hroudě" jsou označovány jako sideritické (např.: L. a F. Slavíkovi nebo J. Svoboda a F. Prantl, s oolity tvořenými železem chudými chlority ("myelinem"), kaolinitem, ojediněle křemen, fosforitem a sideritem.