GeoWeb

geologický informační server
Skok na navigaci
GeoWeb > Geologické články > Paleontologie > Konulárie II

Konulárie II

V následujícím článku si povíme něco více o konuláriích.

V předchozím článku jsme se dozvěděli něco o stavbě těl konulárií. V následujícím článku si povíme něco více o těchto zajímavých živočiších.

   V české literatuře konulárie shrnul B. Bouček ve své monografii "Revise českých paleozoických konulárií" (1928) kterou přehodnotila Z. Brabcová ve své diplomové práci "Vybrané druhy konulárií spodního a středního ordoviku Barrandienu" (2000), kterou případným zájemcům doporučuji (knihovna PřFUK). Jiná česká literatura se o konuláriích zmiňují jen letmo.

    Latinský název Conulata (z lat. conulus = kuželík) dal celé této skupině jméno. Jak jsme se dozvěděli již minule, celá podtřída Conulata má specifickou čtyřčetnou souměrnost. Konulárie řadíme ke třídě medúzovců (Scyphozoa) kteří jsou také čtyřčetně souměrní a do kmene láčkovců (Coelenterata). Podtřída Conulata obsahuje řád Conularida který dělíme dále na dvě čeledi. První je Conulariidae, Walcott, 1886 (svrchní kambrium - perm) a druhá Conulariellidae (svrchní kambrium - spodní ordovik). Podrobnější dělení není zatím jednotné a většina autorů používá různá dělení. Např. Z Brabcová dělí čeleď Conulariidae na 4 rody a ty dále na podrody a čeleď Conulariellidae dělí pouze na jeden rod Conulariella.

    Konulárie byly celosvětově rozšířenou skupinou. Stratigrafický rozsah výskytu konulárií klademe zhruba od středního kambria do spodního triasu. Největším druhovým vývojem prošly konulárie během celého ordoviku a siluru. Od karbonu je naopak zaznamenán pokles druhové diverzity. Český Barrandien je na konulárie co do počtu nálezů nejbohatší na světě. Nacházíme je od spodního ordoviku (tremadok) až do středního devonu (eifel). První konulárie nacházíme v mílinském souvrství. Počet druhů se v dalších souvrstvích zvětšuje až k maximu 12 (šárecké a dobrotivské s). Dále nacházíme již méně zastoupených druhů. Ve středním devonu pak pouze jeden druh.

    Paleoekologie konulárií je předmětem diskusí. Většina autorů se přiklání k solitérnímu (samotářskému) způsobu života. Ve studovaných horninových materiálech se však také vyskytují kolonie konulárií přichycených k tenké destičce z podobného fosfatického materiálu schránek konulárií (může se jednat o rozmnožovací kolonie). Konulárie žili v širokém spektru životních podmínek v mělkovodním mořském prostředí, které mohlo zasahovat až k oblastem okrajového šelfu. O měkkých tkáních toho příliš nevíme. Můžeme předpokládat svaly v oblastech úst, které ovládaly ústní laloky. Někteří autoři se domnívají, že konulárie pomocí těchto ústních laloků mohli aktivně plavat. Ty svaly byly upevněné uvnitř stěn, zřejmě v místech stěnových linií.

Doporučená literatura:
Vybrané druhy konulárií spod. a střed. ordoviku Barrandienu (dip. práce Zdeňka Brabcová - 2000)
B. Bouček - "Revise českých paleozoických konulárií" (Akademie 1928)

Autor: Petr Mráz
Datum: 2004-02-07 22:30:01

Související články

Konulárie

Ač jsou konulárie velice zajímaví bezobratlí živočichové, je jim věnováno velmi málo pozornosti. Mnozí sběratelé je nacházejí aniž by tušili o co se vlastně jedná. Mnohé konulárie jsou velmi malé a v hornině nepříliš výrazné.

Přečíst článek
Prohlížení geologických map on-line
Geologické mapy ČR on-line

Provoz stránek sponzorují:










Top Geo Group
G-Consult
GeoWeb © 1999 - 2017 Pavel Bokr, kontakt info zavináč gweb tečka cz Navštivte: Lechat Interactive Webdesign